Obec Dřevěnice

Turistické cíle

Turistické cíle

Na této stránce jsou uvedeny nejznámější tipy na výlet ze Dřevěnice, která je svou polohou ideálním výchozím bodem pro návštěvu těchto oblastí.

ČESKÝ RÁJ

 Český ráj je nejstarší chráněnou krajinnou oblastí u nás, rozkládající se na území tří krajů: Královéhradeckého, Libereckého a Středočeského. Pískovcová skalní města společně se zříceninami středověkých hradů propůjčují této krajině pohádkovou atmosféru. Na tomto území jsou i jiné hradní zříceniny – Valdštejn, Rotštejn, Frýdštejn, Valečov, Kozlov, Pařez aj. nebo zámky a lidová architektura – Kopicův, Bičíkův a Boučkův statek a Vesec u Sobotky.

 V  krajině Českého ráje jsou především známá pískovcová skalní města – Hruboskalské skalní město, zalesněný hřeben mezi Hrubou Skálou a Turnovem, vytvářející skalní město s více než 400 pískovcovými věžemi a vyhlášenými horolezeckými oblastmi, Prachovské skály, Klokočské, Betlémské, Příhrazské a Borecké skály, Drábovna a skalní města Kalich a Chléviště u Besedic se svými rostlinnými a živočišnými společenstvy.

Nejvyšší hora Českého ráje Kozákov  (744 m n. m.) je dominantou kraje a skrývá dodnes poklady v podobě polodrahokamů v tzv.peckách – achát, jaspis, ametyst, chalcedon, záhněda a křišťál. Hora byla cílem hledačů drahokamů již v pravěku, ve středověku se zde těžily drahokamy, které vyzdobily i kapli sv.Kříže na Karlštejně. Pohled z hory má neopakovatelné panorama od Krkonoš po Orlické hory, Trosky, Ralsko, Liberec a Ještěd.    

Hrad Trosky se stal se svojí výraznou siluetou jakýmsi symbolem Českého ráje. Byl vybudován v letech 1380-90 Čeňkem z Vartenberka na dvouvrcholovém čedičovém sopouchu jako nedobytný hrad: dvě věže na Panně a Babě, obytné budovy a celý hrad chráněný trojitým pásmem hradeb a systémem bran. Přesto byl několikrát vypálen a zůstal v troskách. V údolích pod Troskami najdete soustavu osmi rybníků, která byla vybudována již v 16.století.

Hrad Kost ležící v lesnatém údolí na mohutném skalním pískovcovém ostrohu, asi kilometr od místa, kde stávalo prehistorické hradiště Na Poráni. Je to krajina velmi bohatá na vodní toky, které vytvořily v tomto místě tři mohutná údolí, zaplavená močály. Na jejich místě byly vybudovány tři rybníky: Bílý, Černý a Labutí, z nichž první dva se zachovaly dodnes. Protržením hrází těchto rybníků bylo možno proměnit okolí hradu v těžko přístupný terén. Poměrně úzká šíje, spojující hradní ostroh s ostatními skalami, byla prokopána patrně při těžbě pískovcových kvádrů, ze kterých je téměř celý hrad vystavěn.Hrad Kost byl budován asi v polovině 14. století, ve stejné době jako hrad Karlštejn. Jedná se o jeden z nejzachovalejších českých hradů. 

Zámek Humprecht je raně barokní, původně lovecký zámeček postavený pro Humprechta Jana Černína z Chudenic podle návrhu Carla Luraga. Zámek má unikátní tvar velké kulaté věže. Uvnitř si můžeme prohlédnout historické interiéry, zejména hodovní síň s vynikající akustikou a je zde umístěno i muzeum Sobotecka.

 

V Rovensku pod Troskami můžete navštívit unikátní dřevěnou čtyřbokou zvonici ze 17.století, jejíž tři zvony jsou obráceny srdcem vzhůru a do pohybu se uvádějí šlapáním. Zvony jsou pojmenovány podle českých světců, největší z nich váží 2,4 t.

 

JIČÍN

    8 km jihozápadně od Dřevěnice  se nachází správní město oblasti, Jičín, založené ve 13. století. Město se zachovalým historickým jádrem došlo největšího významu za dob Albrechta z Valdštejna, kdy se stalo jeho sídelním městem.

Valdštejnova komponovaná krajina

    Vzdělaný kavalír, mimořádně schopný vojenský stratég a neméně obratný diplomat kníže Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna získal Jičínsko do své správy krátce po bitvě na Bílé hoře. Již roku 1621 připojil panství Kumburk a Veliš ke vznikajícímu frýdlantskému vévodství a rozhodl se z města Jičína vybudovat jeho správní a sídelní centrum. Rozsáhlé stavební práce, řízené v následujících letech s pomocí věhlasných italských architektů, Giovanniho Battisty Pieroniho, Andrey Spezzy a Nicoly Sebregondiho, neměly v tehdejší Evropě na sever od Alp obdoby. Vrcholem jejich společného úsilí bylo založení krajinně komponované šlechtické rezidence, která zcela jedinečným způsobem propojila výrazné dominanty města s širokým okolím. Přestože Albrecht z Valdštejna nestačil její jednotlivé části dokončit, podařilo se mu vetknout Jičínsku pevný a čitelný řád. Krajinu mezi vrchem Velišem, městem Jičínem a obcí Valdice dodnes protíná téměř geometricky přesná linie, která na sebe během necelých sedmi kilometrů „navléká“ sedm významných míst, jež sám založil nebo zdědil z předcházejících období.

    Nejvýše položeným místem krajinné kompozice je čedičový vrch Veliš, místo s nejkrásnějším výhledem na Jičín, Český ráj i Krkonoše. Na přelomu 12. a 13. století byl na jeho vrcholu vybudován hrad, jenž se na krátkou dobu stal také hlavním jičínským sídlem Albrechta z Valdštejna. Do dnešních dnů se z něj dochovaly pouze nepatrné zbytky obvodových zdí a části opevnění, neboť byl roku 1658 na příkaz císaře Leopolda I. pobořen. Zkázu kdysi výstavního sídla završilo 18. a 19. století, kdy se přímo v jeho areálu těžil čedič. Po severozápadním svahu Veliše směřuje kompozice do centra města Jičína, kde se rozrůstá o městský palác, kostel sv. Jakuba Většího a Valdickou bránu.

    Postupné budování městského paláce je spjato s významnými představiteli šlechtických rodů Trčků z Lípy a Smiřických. O obnovu a rozsáhlou dostavbu po osudném a nikdy zcela objasněném výbuchu střelného prachu v roce 1620 se však zasloužil Albrecht z Valdštejna. Dnes je palác sídlem několika institucí, z nichž pro návštěvníka nejvýznamnější jsou Regionální muzeum a galerie a Městské informační centrum.

    Kostel sv. Jakuba Většího nechal Albrecht z Valdštejna stavět od roku 1627 jako katedrálu budoucího jičínského biskupství, k jehož založení však nikdy nedošlo. Také z tohoto důvodu byla monumentální centrála na půdorysu řeckého kříže ve zjednodušené podobě dokončena o několik desetiletí později. Dostavba průčelí spadá až do druhé poloviny 19. století.

    Valdická brána, vystavěná v letech 1568 až 1578, je jedinou dochovanou branou původního městského opevnění. Věžovitý vzhled získala postupnými rekonstrukcemi a přístavbami po pustošivých požárech města. Novogotický ochoz a jehlanovitá střecha z roku 1840 je dílem významného českého stavitele Josefa Opolzera.

    Valdštejnovu městskou rezidenci s areálem zebínského letohrádku spojuje dnes stejně jako v roce 1632 dvacet a půl metru široká a 1716 metrů dlouhá lipová alej. Jen počet stromů, stojících ve čtyřech řadách, se nepatrně zmenšil: namísto původních 1152 jich zde můžete napočítat „jen“ asi 1140.

    Velkoryse pojatý areál letohrádku s loggií a terasovitě členěnou zahradou, dnes zvanou Libosad, založil Albrecht z Valdštejna v roce 1634 na úpatí vrchu Zebín. Po jeho smrti význam ne zcela dostavěného letohrádku upadal. V 70. letech 18. století byly chátrající budovy přestavěny na byty a sklady; klasicistní podoba je výsledkem úprav provedených v roce 1813. Nyní prochází areál rozsáhlou rekonstrukcí. Pro svou romantickou atmosféru bývá letohrádek využíván pořadateli různých kulturních akcí.

    Krajinnou kompozici uzavírá komplex kartuziánského kláštera s kostelem sv. Josefa ve Valdicích. Albrecht z Valdštejna jej nechal založit roku 1628 jako okázalé místo svého posledního odpočinku. Rozlehlý a přísně osově souměrný komplex staveb je obehnaný mohutnou obvodovou zdí, která připomíná spíše středověkou pevnost. Po zrušení řádu byl klášter rozdělen na úřadovny a byty; od roku 1857 slouží jako věznice pro nejtěžší zločince. Areál valdického kláštera je veřejnosti nepřístupný.

    Raně barokní kompozice zhmotňuje v krajině mezi Velišem a Valdicemi naplněné i nenaplněné mocenské ambice Albrechta z Valdštejna. Zrcadlí v sobě snahu vybudovat z Jičína suverénní sídelní město frýdlantského vévodství stejně jako Valdštejnovu energičnost, nezměrnou autoritativnost a neutuchající touhu vládnout. Touhu nashromáždit kolem sebe sílu, nezbytnou k určování běhu věcí pozemských a zároveň se těšit z přízně sil nebeských.

Autor textu Valdštejnova komponovaná krajina Jičína: Pavel Hájek

Text pochází z www stránek svazku obcí Valdštejnova zahrada - www.valdstejnovazahrada.cz

NOVOPACKO

    Cca 9 km severovýchodně od Dřevěnice, v členité krajině Podkrkonoší,  leží destitisícové město Nová Paka, o němž existuje nejstarší zmínka z r. 1357. Nová Paka byla po staletí poddanským městem Kumburského panství. Novopacko  je místo svébytné, tajemné a záhadné s krásnými výhledy do kraje, je to kraj umělců, spiritistů, blouznivců i podivínů. V prvních letech 20. století se Nová Paka stala centrem spiritismu, o němž najdete výstavy v expozici Městského muzea. Nová Paka a okolí je rovněž známo nálezy drahých kamenů a zkamenělých pravěkých rostlin, které můžete obdivovat v Klenotnici drahých kamenů. Nová Paka je známa rovněž rodem Suchardů, jehož snad každý člen byl výtvarníkem (Stanislav Sucharda, Vojtěch Sucharda, Cyril Bouda, …)

Na polovině  cesty od Jičína k Nové Pace  jsou vidět na severním vyvýšeném horizontu, který je pokračováním Ještědsko-kozákovského hřbetu tři vrcholy. Vlevo  Tábor, uprostřed zřícenina hradu Bradlec a vpravo zřícenina hradu Kumburk. Vznikly výlevy melafyrového magmatu v prvohorách a čedičového magmatu ve třetihorách.

 TÁBOR

    Cca 8 km severozápadně od Dřevěnice tvoří dominantu kraje 678 m vysoký táhlý kopec Tábor. První osadníci mu začali říkat Chlum. V dobách husitských válek se na Chlumu konaly husitské pobožnosti a v tomto čase jej husité přejmenovali na Tábor. Od středověku je Tábor významným poutním místem. Na tradiční pouť sedm týdnů po Velikonocích (o letnicích) se dodnes sjíždí tisíce lidí z širokého okolí. Vrchol Tábora je v tento den obrovským lidským mraveništěm. Hlavní církevní pouť se jako již stovky let koná o Svatodušních svátcích (Seslání Ducha sv., Svatodušní pondělí dopoledne). Další poutě potom první neděli po 6.8. (Proměnění Páně) a 14.9. (Povýšení sv. Kříže). Na vrcholu Tábora byla vystavěna Okrašlovacím spolkem z Lomnice nad Popelkou r. 1888 nejprve dřevěná 22 m vysoká a v roce 1911 zděná 35 m vysoká rozhledna. Vedle rozhledny byla rovněž vybudována turistická chata. Obě stavby byly v provozu do počátku devadesátých let, později uzavřeny kvůli havarijnímu stavu a od roku 2007 opět v provozu. Na rozhlednu turisty přicházejí s tím, že je odtud vidět čtvrtina Čech. Z vrcholu je za dobrého počasí  možné dohlédnout na Polabí, Pardubice, Kunětickou horu, Hradec Králové, Opočno, Králický Sněžník, Orlické hory, Teplicko-Adršpašské skály, Krkonoše, Jizerské hory, Ještěd, Lužické hory, České středohoří s Milešovkou a Řípem. V zimě je Tábor vyhledáván vyznavači sjezdového i běžeckého lyžování.

BRADLEC

    Cca 5 km východně od Tábora se na  skalním ostrohu , neboli bradle ve výšce 520 m n. m. nachází zřícenina hradu Bradlec. Z hradu zbylo několik zdí a jsou patrné i zbytky čtyřhrané hlavní věže. Hrad byl vystaven rodem Markvarticů v druhé polovině 13. století. Na hradě se vystřídalo mnoho významných šlechtických rodů. Roku 1540 se stal majetkem Mikuláše Trčky z Lípy a na Kumburce. Ten ještě téhož roku zemřel a hradu se ujal jeho syn Vilém Trčka z Lípy. Po jeho smrti roku 1569 zůstal hrad neobydlen a jako součást kumburského panství začal pustnout.  Pro jedinečnost ekosystému bylo okolí Bradlce roku 1992 vyhlášeno přírodní rezervací.

KUMBURK

Cca 3 km východně od Bradlece je ve výšce 642 m n.m. zřícenina hradu Kumburk. Díky své strategické poloze na rozhraní Jičínska a Podkrkonoší býval významným hradem v držení mnoha slavných českých rodů. Hrad není založen na žádném skalním ostrohu, jako například Bradlec, a proto bylo nutné k jeho obraně zbudovat dvojité opevnění. Kumburk byl postaven někdy na přelomu 13. a 14. století, Nejstarším známým držitelem hradu byl  Markvart z Goldenburka (1325), který pocházel z rodu pánů z Vartemberka a byl pravděpodobně zakladatelem rodu pánů Kumburských.  Někdy kolem r. 1511 přechází hrad do majetku pánů z Dubé ( Jindřich Berka z Dubé byl mezi lety 1517-19 i hejtmanem hradeckého kraje). Po roce 1520 přešlo kumburské panství k majetku Trčků z Lípy. Kolem roku 1570 bylo město Jičín odtrženo od panství Velišského, kam patřilo odnepaměti a bylo zařazeno k panství kumburskému. Roku 1607 prodali Trčkové  panství Zikmundu Smiřickému. Od poloviny 16. století majitelé panství již na Kumburce trvale nepobývali,  hrad  byl nepohodlný, studený a nereprezentativní. V roce 1621 získal panství po Smiřických Albrecht z Valdštejna. Po zrušení Frýdlantského vévodství r. 1636 daroval císař Ferdinand II. Kumburk, Rudolfovi z Tieffenbachu. Po třicetileté válce byl hrad zpustlý a sloužil jako útočiště Švédům. Proto se císař  rozhodl podobné objekty rozbořit. V kraji to byly hrady Kumburk a Veliš.  Veliš a Kumburk tak byly roku 1658 rozbořeny prachovými náložemi a začalo několik století jejich drancování, kdy z nich byl neustále odvážen kámen na stavby v okolí.   Panství se zříceninou Kumburku neslo však i nadále jeho jméno. Držiteli Kumburského panství byly dále rody Šternberků a Trautmannsdorfů. Těm bylo panství zkonfiskováno r. 1945. R. 1840 se kníže z Trautmannsdorfu snažil hrad zabezpečit a dal i vyčistit velký sklep. V dobách romantismu v 19. století se hradní zříceniny stávaly oblíbeným cílem výletů. Jedním z nejznámějších návštěvníků Kumburku byl Karel Hynek Mácha, který se zde často kochal dalekými výhledy. Ve zbytcích velké věže má zasazenou pamětní desku. Další pokusy o zabezpečení trosek hradu byly provedeny v letech 1939-41 v režii Klubu českých turistů. Při nich byla opravena věž, vyčištěny sklepy a vyzděna opěrná zeď jádra hradu. V současné době je zřícenina hradu v majetku obce Syřenov a provádí se jeho rekonstrukce. 

      Z Kumburka je téměř stejný rozhled jako z Tábora, pouze v severozápadním výhledu nepatrně brání zmiňovaný Tábor.

 

Dnes je: 23.08.2017

Svátek slaví: Sandra

Aktuality

Pozvánka na zasedání zastupitelstva srpen 2017
více
Oprava silnice III/2861 (Dřevěnice-Valdice)
více
Dřevěňáček č. 80
více
Oprava kruhového objezdu v Úlibicích
více
Volejbalová Dřevěnice
více
Záměr směny pozemků
více
Výpočty ceny pro vodné a stočné
více
Neznámí vlastníci
více
Mapa silniční sítě v Královéhradeckém kraji
více

Jízdní řády
více
Kronika obce Dřevěnice 1894-1939
více

Anketa

Mělo by být ve Dřevěnici víceúčelové hřiště s umělým povrchem?

Ano
odpověď Ano (80%)
80%
Ne
odpověď Ne (20%)
20%
Ziveobce.cz